MÍSTA

Na nároží, kde dnes stojí budova gymnázia, býval velký dvůr, který za třicetileté války (1620) vyhořel. Spáleniště koupil Jiří Urbanides a založil zde zahradu, která roku 1714 připadla Marii Janšové. Majitelé se potom střídali, roku 1818 jím byl Ignác Jakl. Tehdy tu byl hostinec „U Zeleného věnce“, dřevěná, šindelem krytá budova s povalovým obíleným stropem. Roku 1825 ho získal J. Otto, roku 1879 hostinec úplně vyhořel a spáleniště koupila písecká obec, aby tu vystavěla budovu pro reálné školy. Stavět se začalo roku 1884, o prázdninách 1885 se škola již stěhovala z Alšova nám. do tehdy dvoupatrové budovy. V roce 1912 bylo přistavěno třetí patro, v němž našly své místo dvě kreslírny, rýsovna, kabinety a jedna třída. V době první republiky však stoupl počet studentů natolik, že budova nedostačovala a šest tříd muselo být umístěno v gymnáziu a dokonce i v obecní škole na Pražském předměstí. V letech 1936-1937 dala obec důkladně opravit fasádu. V říjnu 1942 byla reálka připojena ke gymnáziu a opět se osamostatnila až po osvobození jako Heydukovo reálné gymnasium v Písku. Ve školním roce 1949/1950 byla sloučena se státním gymnáziem a škola pak nesla název Gymnázium v Písku. Z významných studentů, kteří navštěvovali reálku v této budově, jmenujme alespoň pedologa a spisovatele Jaroslava Spirhanzla-Duriše a významného matematika Karla Rektoryse, píseckého rodáka. V letech 1959 – 1963 zde studovala knihovnice a publicistka Hana Ševčíková. Absolventy píseckého gymnázia jsou také Beáta Tisucká, Václav Boček a Ondřej Hanus.

• Historie a současnost podnikání na Písecku. Žehušice : Městské knihy, 2000, s. 32. ISBN 80-902919-0-2.
• Ludvík, Lubor a Prášek, Jiří. Písecké ulice, náměstí, samoty a komunikace. Písek : J & M, 1998, s. 63. ISBN 80-86154-09-2.
• Písek - almanach : 750 let města Písku. Písek : Městský úřad, 1993, s. 89-91. ISBN 80-85618-08-7.
• Sedláček, August. Dějiny královského krajského města Písku nad Otavou. 2. díl. Písek: Obec písecká, 1912, s. 435.